Lidová tvořivost

Z Kyjovska

Bože můj nebeský,

z vysokého neba,

nemůžu se najest služobného chleba.

Ja když si ho krájám,

všeci pohledajú,

mne ubohú dívku, slze polevajú.

Ukrojím si krajíc,

nenajím se ho nic,

u maměnky skýbku,

to je mně k užitku.

Z Okrouhlé

Sedlák nedá jen kousek chlebíčka,

sedlák nedá jen kousek chleba;

pár černých vdolků,

tu máš pacholku;

pojedeš vorat.

Mísím, mísím boží dárek,

až vymísím budu válet,

až vyválím, budu sázet,

až odsázím, budu píct,

až upeču, budu jíst.

Tak se peč, pecínku, pec!

Z Vrbice

Podá - li mladá

třeba chlebíček,

on přece chutná

jako dortíček.

Ale z ruky babky,

i to, co je sladký,

čpí jako česnek.

Lidová

Já jsem zeman,

chleba nemám,

jenom kobyličku

vedu na uličku,

tam ji prodám.

Lidová píseň

Hrách a kroupy,

to je hloupý,

to my máme každý den...

Lidová píseň

Dej kobylám,

to ti povídám,

dej kobylám ovsa!

Lidová píseň

Bože nás požehnaj,

všecko nám dobro daj,

daj zdravia a chleba,

však nám viac netreba.

Lidová píseň

Bože, dej deštíčka

na ta obilíčka,

abych se najedla

režného chlebíčka.

Už jsem se najedla,

ale ještě málo,

Bože, dej sluníčka,

aby dozrávalo.

Bože dej deštíčka

na ta obilíčka.

Lidová píseň

Za chleba dar,

za díla zdar,

bud' tobě, Bože, dík.

Lidová píseň

Čeho třeba,

Bůh nám dá,

chléb i srdce

radostná.

Karel Jaromír Erben

Kytice

Hoj ty Štědrý večere,

ty tajemný svátku!

Cože komu dobrého

neseš na památku?

Hospodáři štědrovku,

kravám po výslužce,....

Dětská říkadla se zmínkou o chlebě, obilí, pekařích.

Co počnu

Co počnu s kuřaty,

budou - li kvokati?

Nadrobím chleba,

bude - li třeba.

Vrabci

Na sněhu se vrabci perou,

peří z křídel už si derou.

Jeden našel krajíc chleba,

druhému však zobnout nedá.

Třetí chleba popadl,

těm dvěma ho ukradl.

Pekař

Pekař peče housky,

uštipuje kousky,

pekařka mu pomáhá,

uštipují oba dva.

Panímámá

Panímámá jde z louky,

nese misku mouky,

bude - li ji maličko,

přidá ještě vajíčko.

Jahodníci

Jahodníci jdou, jdou,

jahody si nesou,

plné hrnky jako trnky,

jahod sobě nesou.

Až já přijdu domů,

krajíc chleba vemu,

A jahody a jahody

a jahody k tomu.

Honza

Jedna, dvě,Honza jde,

nese pytel mouky, máma se raduje,

že bude péct vdolky.

Pekařská

Pec nám spadla, pec nám spadla,

kdopak nám jí postaví,

starý pecař není doma

a mladý to neumí.

Starodávná pekařská chemie

Mnoho vody uplynulo, nežli se lidé naučili pěstovat obilí, obilí sžínat, na sítech a větrem čistit, nežli se naučili rozumně s těstem zacházet. Mnoho krajíců chleba lidé snědli, nežli se naučili semílat obilí bez kamenné drti, bez kamínku a písku, nežli jim přestal chléb v zubech chroupat.

Trvalo velmi dlouho, nežli se lidé naučili připravovat chléb dnešního druhu. Starodávný chléb byl hrubý a jistě nebyl tak chutný, jako je samožitný chléb náš.

Ještě dnes pekou lidé, vzdálení naší zkušenosti - na příklad v severní Sibiři - chléb pod popelem na rozpálených kamenech.

O podpopelném chlebě čteme i v Písmě. Péci chléb byla práce pro ženy. pečení chleba byl úkon obřadný. Přesně podle starých pravidel připravený a pečený chléb slul chléb přesný. Sváteční chléb pokažený, nepečený podle přesných pravidel, staří izraelité odkládali a nejedli, byl podlr jejich názorů znesvěcený.

Starosvětská hospodyně požehnala kopistí zadělání v díži, nežli začala chléb připravovati, mísit, kopistí obracet, aby dostala vláčné, čisté těsto bez moučných zádělků. Připraviti dobré těsto je dílo podle starodávné chemie.

R. J. Vonka Od hroudy k chlebu

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní License.