Pěstební plán ovsa
Požadavky na prostředí
Oves je plodinou málo náročnou na klimatické a půdní podmínky. Má malé požadavky na dodatečné vstupy, ale také na ně nejméně ze všech obilnin reaguje. Pluchatý oves se dobře přizpůsobuje vlhkým a chladnějším polohám, bezpluchý oves je náročnější. Oves klíčí při teplotě 3 - 5°C, pro nabobtnání a klíčení potřebuje značné množství vody. Naklíčené zrno není příliš citlivé na nízké teploty, proto oves snáší časné setí za chladného počasí. Klíčním rostlinám nevadí ani vyšší vlhkost půdy, jak dokladuje staré přísloví. " Zasej mě, zašlap mě třebas v bláto, přesto budu jako zlato". Zato sucho může nepříznivě ovlivnit dobu vzcházení i procento vzešlých rostlin.
Pro růst ovsa je příznivější chladnější a vlhčí počasí s bohatými srážkami především v květnu a počátkem června. Oves má největší spotřebu vody na příjem živin a jejich uložení. Zvláště nepříznivé je pro něj suché a horké léto, především období tvorby obilek. Oves je rostlinou typicky dlouhodenní. Časné setí napomáhá ke zvýšení odnožování a diferenciaci základů laty, dlouhý den pak k jejich vývinu. Oves není náročný na půdní podmínky. Vhodné jsou především půdy schopné udržet vláhu (hlinité, jílovité a rašelinné). Na těžkých půdách roste s výživou a srážkami nebezpečí poléhání. Vhodné jsou půdy humózní, slabě vápnité, ale snáší i půdy méně strukturní, velmi kyselé. Nejméně vhodné jsou pro oves půdy lehké, suché. Na písčitých půdách lze oves pěstovat jen v podmínkách pravidelného přísunu srážek během vegetace. (650 - 800 mm)
Nenáročnost ovsa je zdůvodňováná jeho silně vyvinutou kořenovou soustavou, schopnost čerpat z půdy i méně přístupné živiny a dokonce za přispění kořenových výměšků živiny z půdy uvolňovat.
Proto je oves tradičně nazýván doběrnou plodinou, je zařazován často do nepříznivých podmínek a proto také mimo jiné nevykazuje v praxi vysoké výnosy. Vhodnou agrotechnikou lze výnosy zvýšit.
Výběr stanoviště
Pro pěstování potravinářského ovsa je třeba volit pozemky málo zatížené emisemi (celkovými i místními). U větších producentů je vhodné analýzou půdy zjistit obsah a mobilitu těžkých kovů (zvláště kadmia, olova, arsenu a rtuti) a případně reziduí pesticidů.
Pro pěstování ovsa jsou vhodnější otevřené plochy, neuzavřené lesem. Na takových je menší předpoklad přenosu viróz (sterilní zakrslosti, žluté virové zakrslosti BYDW), nižší výskyt bzunky ječné i menší možnost poškození porostů ptactvem (bažanti, havrani), zvláště při vzcházení.
Oves je rostlinou typickou dlouhodenní. Časné setí napomáhá ke zvýšení odnožování a diferenciaci základů laty, dlouhý den pak k jejich vývinu. Oves není náročný na půdní podmínky. Vhodné jsou především půdy schopné udržet vláhu. Hlinité, jílovité i rašelinné. Na těžkých půdách roste s výživou a srážkami nebezpečí poléhání. Vhodné jsou půdy humózní, slabě vápnité, ale snáší i půdy méně strukturní, velmi kyselé. Nejméně vhodné pro oves jsou půdy lehké, suché. Na písčitých půdách lze oves pěstovat jen v podmínkách pravidelného přísunu srážek během vegetace.
Nenáročnost ovsa je zdůrazňováná jeho silně vyvinutou kořenovou soustavou, schopnost čerpat z půdy i méně přístupné živiny a dokonce za přispění kořenových výměšků živiny z půdy uvolňovat.
Proto je oves tradičně nazýván doběrnou plodinou, je zařazován často do nepříznivých podmínek a proto mimo jiné nevykazuje v praxi vysoké výnosy. Vhodnou agrotechnikou lze výnosy zvýšit.
Základy pěstování ovsa Jan Moudrý
